Co je normální a co přirozené?

Příroda – nejlepší a moudrá učitelka, jsem slyšela před dvaceti lety na kurzu permakulturního designu. Netušila jsem, že to platí nejenom o navrhování trvale udržitelných systémů, ale i o pedagogice. Několik měsíců přímé pedagogické praxe s dětmi v naší „lesní školce“ mě posunulo v pedagogice dále než kdysi vysoká škola (tedy v kombinaci s probíhajícím kurzem „Péče o děti 0- 6 let“ v rámci projektu neziskové organizace Prostor pro rodinu, kdy někteří lektoři spojili souvislosti, domněnky či přímé pozorování). Někdy mám pocit, že je hnutí lesních školek bráno jako „zelený extrém“, ale vězte, že se tam rozkrývá spoustu obecnějších problémů, kterým musí současné dětství čelit.
Během konzultací ,seminářů a souběžné praxe v naší lesní školce např. vytanula otázka:
jak velký vliv má způsob rozvoje motoriky chůze (a vůbec pohybu) na celkový budoucí psychický vývoj dítětě? Dítko,které zdolává travnaté a jiné přírodní terény, výškové rozdíly samozřejmě sílí, posiluje soustavu svalů, ale také bez problému padá (měkký dopad) - „chyba“ není žádná hrůza, žádný úraz, žádný křik .Věřím, že od malička akceptovaná „chyba“, škobrtnutí, které dítě samo zvládne, zase vstane a pokračuje v cestě dále je také obrazem jeho budoucí životní cesty. Samozřejmě je mi jasné, že pády uprostřed města, na betonu či dlažbě (s možností spadnout pod kola auta) takový klidný přístup k upadnutí nedovolují. Kromě pádů a chyb je taky motiv připravených, očekávaných akcí a případně „špatného počasí“ - zklamání. Tento termín u nás neznáme, vždy je možné něco zajímavého podnikat, vždy jdeme otevřeni k možnostem, které právě dnešní den nabízí.
Dopřát dětem bezpečný přírodní a inspirativní prostor k rozvoji je „pedagogický koncept“ našeho přírodního klubu Kořínek ,
S dětmi pravidelně venku je pro mě nesmírně zajímavá pedagogická zkušenost (mám za sebou praxi leckde : 4 vlastní děti, dlouhá práce v MC,gymnázium, ZŠ, waldorf, učiliště, poslední roky programy pro MŠ a 1.stupeň). Ale kombinace příroda a malé děti je prostě nepřekonatelná. Učí mě TADY a TEĎ, moc přítomného okamžiku. Níkam nikoho neorgnizovat, netáhnouz, nemotivovat (byť v kladném slova smyslu).Nechat klíčit a růst. To má takovou sílu, že jsem to za celou pedagogickou praxi nezažila. Dopřát si ten luxus nic moc neorganizovat (jen dělat ty bezpečná záda) a nechat je být. Ty momenty, kdy skupinak sama dojde k momentu soustředěného zklidnění a pozornosti jsou mocné a okouzlující. Od údívu, k úžasu a úctě.
Porovnávání čerstvé praxe s dětmi venku v přírodě a některých seminářů (speciální pedagogika) z kurzu vykouzlilo leckterou hypotézu .např. o přirozeném rozvoji a vývoji nervové soustavy dítěte. Přibývá dětí různě hyperaktivních , v dalších letech označovsných nálepkami ADHD a jiné. Samozřejmě se na tom podepisuje současný stav „dětství“- (betonová a asfaltová džungle, virtuální realita, nedostatek dětem přátelského, bezpečného a inspirativního prostoru k žití, práci i hrám, chemická strava atd.)
Přibývá maminek, které si stěžují, že dítko od roka po obědě nespí. Jsou to ty hyperaktivní neuklidnitelné děti, které leckdy svoji nezkrocennou a překypující energii přetáčejí i do agrese. Tedy moje hypotéza: v současné době je v tomto období 1- 3 roky převaha psychických podnětů (zmatený stressový svět kolem + virtuální realita) nad možností fyzické unavitelnosti dětského organismu (děti nenecháme z důvodu bezpečnosti -všudepřítomná doprava - volně pobíhat, chodit, často je vozíme dlouho v kočárcích či autosedačkách spíše z důvodu bezpečnosti). Máme na praktickém příkladu zkušenost, že i takhle hyperakticvní dítě po několika týdnech v lesní školce (kdy se dopoledne fyzicky opravdu unaví) odpoledne bez problémů spí, ale hlavně v dlouhodobějším horizontu se celkově upraví i schopnost sooustředění a zklidnění v bdělém stavu. Domnívám se, že tato linie ozdravného působení pobytu a pohybu v přírodním prostředí by se měla vydvihnout již z důvodu narůstajích problémů s hyperaktivitou potom dále ve školních letech. Ale bylo by velmi žádoucí, aby vznikala i nějaká outdoorová mateřská – rodičovská centra, nemusí to být až ve věku „školky“, myslím, že tento psychomotorický vývoj je dobré podpořit již před třetím rokem.
Další pedagogický motiv jen naťuknu - možnost rozvíjet i "mužskou" energii, klučičí snahu o poměřování síly, testování hranic či inspirativní míra rizika.
Pokud vás některé úvahy či zkušenosti zaujaly, přijďte k nám do dřevěnky někdy pobejt (s dětmi či bez), náš přírodní klub Kořínek má provoz celé prázdniny a od září plánujeme celotýdenní provoz. Více na webu:www.korinek-semily.cz